danBýt ženou v domácnosti je i dnes pro mnoho lidí terčem předsudků. Ve společnosti stále přežívá představa, že žena, která zůstane doma, je pohodlná, málo ambiciózní nebo „se jí nechce pracovat“. Takové nálepky ale ignorují realitu — péče o děti a domácnost je práce na plný úvazek, často náročnější než běžná kancelářská rutina.
Psycholog Aric Sigman upozorňuje, že negativní stereotypy vůči ženám v domácnosti mohou mít stejně silný dopad na sebevědomí jako jiné formy diskriminace. Místo ocenění za péči o rodinu se tyto ženy často setkávají s pohledy, které jejich práci zlehčují nebo ji považují za méněcennou.
Kořeny předsudků bývají různé. Někdy jde o prostou závist — lidé, kteří sami balancují mezi prací a rodinou, těžko přijímají, že někdo jiný si zvolil jinou cestu. Jindy přichází tlak od institucí či z veřejné debaty, která často klade důraz na co nejrychlejší návrat matek do zaměstnání. Tím se nepřímo posiluje představa, že hodnota ženy je měřitelná jen její pracovní produktivitou.
Důsledkem je, že ženy pečující o domácnost se musí neustále obhajovat, jako by jejich volba byla kompromisem nebo známkou nedostatku ambicí. Ve skutečnosti jde o osobní rozhodnutí, které má stejnou váhu jako jakákoli jiná kariérní volba.
Místo odsuzování bychom měli uznat, že práce ženy doma je nejen náročná, ale i zásadní pro fungování společnosti. A že respekt k této volbě je projevem moderního myšlení, ne přežitkem minulosti.
