Marie FérováVioloncellistka, performerka a vizuální umělkyně Terezie Kovalová o sobě mluví s nadhledem, klidem a obrovskou vnitřní disciplínou. Hudbu miluje od dětství, dnes k ní přidává terapii, dechová cvičení i otevřenost, se kterou sdílí své zkušenosti s ADHD a chronickou bolestí.
Proč se nenechává vtáhnout do přehlcení, jak vypadá její obyčejný den, a proč bychom si měly častěji říkat, že nám to sluší, to všechno zaznělo v otevřeném rozhovoru pro Ženy.wtf.
Jak byste se představila člověku, který vás vůbec nezná?
Řekla bych mu, aby si představil potápěče v hlubinách, který se celý život věnuje hudbě. To jsem já.
Máte vůbec obyčejný den?
Takové moc neexistují. Když mám volno, starám se o sebe – fyzioterapie, terapie, kosmetika, občas chodím na procházky do lesa. V těch dnech doháním všechno, co při koncertním shonu nestíhám.
Máte pocit, že váš život působí na ostatní mimořádně?
Mimořádné pro mě je, že žiju tak, jak chci. A jestli to tak vnímají ostatní, to už není na mně.
Kdy jste si naposledy řekla, že už něco nezvládáte?
Snažím se, aby k tomu vůbec nedošlo. Myslím, že my ženy – a hlavně ty, které mají tendenci všem vyhovět – často kýveme na věci, které vlastně dělat nechceme. Já se spíš teď už snažím rozhodovat tak, abych se do vyčerpávajících situací vůbec nedostávala.
Co vás nejvíc vyčerpává a co naopak nabíjí?
Dlouhodobě mě vyčerpává bolest – řeším ji celý život. Lidé si myslím neuvědomují, jak moc bere bolest energii. Nabíjí mě čas, který trávíme společně s partnerem. Jsme si blízcí nejen v práci a lásce, ale jsme i nejlepší kamarádi.
Máte pocit, že jsou na ženy kladeny větší nároky než dřív?
Nemyslím si, že je jich víc, spíš se průběžně mění. Žijeme v systému, který je nastavený na mužský hormonální cyklus – 24 hodin. Ten náš má 28 dní. Není možné to měřit stejným metrem. Feminismus přinesl velký posun, ale teď vidím spíš určitou regresi, speciálně v USA. Zajímá mě, kam se to posune dál – zvlášť s krizí maskulinity, která je teď dost vidět.
Chválíte se?
Je to pro mě novější zvyk, ale docela často. A doporučuju to všem – když to jednou zkusíte, budete si říkat, proč jste s tím tak dlouho čekala.
Máte nějaký rituál, který vám pomáhá, když se vám nechce?
Dýchání. Zní to banálně, ale funguje to. Například technika box breathing – čtyři doby nádech, čtyři výdech, čtyři zadržení. Učí ji i CIA, údajně pomáhá agentům udržet chladnou hlavu. Můžete ji dělat i v leže v posteli.
Dýchání bývá často spojováno s ezoterikou…
Ano, a to je škoda. Dýchání má vědecky podložené účinky, ale my ho v západní kultuře podceňujeme. Přitom dokáže tělo s mysl zklidnit i probudit.
Otevřeně mluvíte o ADHD i autismu. Pomáhá vám sdílení na sítích?
Pomáhá. Když sdílíte těžké zkušenosti, lidé reagují, podporují se navzájem, vzniká prostor, kde se chovají slušně. Ale zároveň je tam trávení času krutá dopaminová past – pro nás s ADHD obzvlášť. Proto mám aplikace často smazané nebo si sama omezuji čas, který na nivh trávím.
Máte hranici, co už nesdílíte?
Nemám to tak nastavené. Spíš to dělám intuitivně. Nejsem typický content creator, jsem pořád v prvé řadě hudebník a tohle mám spíš jako zábavu. Sdílím, když mám chuť, ne když „musím“.
Čtete komentáře pod svými příspěvky?
Jo! A často se tím bavím. Naučila jsem se totiž trollit trolly. Když mi někdo napíše, že umění není práce, tak mi vlastně dává nápad na další video. Beru to s humorem – dokud se u komentáře nezasměju, nemá pro mě smysl.
Co byste vzkázala ostatním ženám?
Dávejte si navzájem víc komplimentů. Lidé si neuvědomují, jak obrovskou sílu má jednoduchá věta typu: „Dneska ti to sluší,“ nebo „Skvělá práce.“ Nemusí to nic sexualizovaného – je to jen obyčejná lidská laskavost. A té máme málo.
100 slov o Terezii Kovalové
Terezie Kovalová (nar. 1989, Ostrava) je česká violoncellistka, zpěvačka, skladatelka a pedagožka. Absolvovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, Pražskou konzervatoř a HAMU, kde v roce 2024 dokončila doktorské studium. Je spoludržitelkou čtyř cen Anděl. Byla zařazena do výběru Forbes 30 pod 30. V roce 2025 vydala sólové album Zinka, kde se představuje jako autorka, zpěvačka a cellistka. Baví ji boření stereotypů a propojování tradiční hudby s moderní. Otevřeně mluví o své zkušenosti s psychoterapií včetně psychedelické léčby.