Marie FérováZapomeňte na skleněný strop. Dnes už víme, že si ho ženy často staví samy tím, že nevědomky přijímají toxické mužské vzorce, jen aby konečně obstály. Nejde o to, že by ambice byly špatné – naopak! Jde o to, když se přirozené ženství, emoce a schopnost pečovat stávají ve vlastních očích „slabostí“, kterou je nutné za každou cenu potlačit a zamaskovat.
Je to tichý, sebezničující fenomén. Mluvíme o tom, když agresivní soutěživost zajde tak daleko, že podkopáváme kolegyně, protože v manažerském nebi je přece „jen jedno místo pro ženu.“ Nebo když se zběsilý workoholismus stane jedinou definicí naší osobní hodnoty a každá slabší chvilka je považována za fatální selhání. My se snažíme být dokonalými Superženami, ale ve skutečnosti si jen bereme to nejhorší z tradičního „chlapského“ světa.
Tři rudé vlajky: Jak poznáš, že ses ztratila v cizí roli?
1. Potlačování emocí: Ledová královna v kanceláři
Pláč je pro tebe projev nepřípustné slabosti. Tvá vnitřní mantra zní: Musíš být vždy logická, neprůstřelná a racionální. V práci i doma zarputile ignoruješ smutek, vyčerpání nebo úzkost, dokud tě tělo doslova nepoloží s migrénou nebo vyhořením. Hrdě prohlašuješ, že „na slzy není čas“, a za každou cenu se vyhýbáš konfliktům tím, že se tváříš, že je vše v naprostém pořádku.
2. Sebevykořisťování a workoholismus jako identita
Tvá hodnota se odvíjí čistě od neúnavného výkonu, počtu projektů a statusu. Cítíš obrovskou vinu, když si vezmeš volno nebo dovolíš svému mozku vypnout. Jsi v neustálém módu hyperaktivního „bojuj nebo uteč“, kde je relaxace vnímána jako projev lenosti. Pokud nemáš diář narvaný k prasknutí, máš pocit, že jsi zbytečná. Zapomínáš, že kreativita roste z klidu, ne ze stresu.
3. Toxická soutěživost a strach z chyby
Nikdy, opravdu nikdy, nepřiznáš, že něco nevíš nebo že jsi udělala chybu. Raději padneš vyčerpáním, než abys požádala o pomoc, protože to je vnímáno jako ztráta úplné kontroly a selhání tvého vítězného ega. Místo abychom stály při sobě, závidíme jiným ženám jejich dary a úspěch, a nevědomky tak držíme samy sebe v emocionální izolaci.
Tyto jedovaté vzorce nás ničí. Izolují nás od našich blízkých a brání nám prožívat skutečnou, zdravou a autentickou sílu. Být silná neznamená necítit. Být úspěšná neznamená zničit se prací. Zdravé ženství i maskulinita spočívají v dynamické rovnováze, ne v bezhlavém přebírání archaických pravidel hry.
Která z těchto „mužských zlozvyků“ ti momentálně nejvíce otravuje život a co s tím uděláš jako první?