Protože to byla otázka, kterou jsem si sama kladla, když jsem přemýšlela, co nám ženám na sítích vlastně chybí. Protože jsem slyšela až příliš často: „Víš, já ji sleduju, ale když jsem ji pak potkala v reálu, všechno bylo úplně jinak.“ Usměvavá instamamka, co má vždy perfektní vlasy a děti v matching outfitech… a pak realita, kdy sotva stíhá dýchat. WTF.
Protože ženský svět sám o sobě bývá jedno velké WTF. Od očekávání, jak máme vypadat, co všechno máme zvládat, až po to, jak moc se samy sobě dokážeme nasazovat laťky. Není divu, že se v tom mnohdy ztrácíme – mezi touhou být „dost dobrá“ a pocitem, že nikdy nebudeme dost. Protože někdy je největší WTF to, jak se k sobě chováme navzájem. Zatímco muži si často umí poplácat po rameni, ženy se umí bodnout slovem, pohledem nebo mlčením. A přitom právě my bychom si měly být největší oporou.
Žena budoucnosti ale nebude jen „strážkyní tradice“. Bude i experimentátorkou, která spojuje staré s novým.
ŽENY WTF vznikly proto, abychom tuhle masku sundaly. Abychom ukázaly, že i když se tváříme, že všechno zvládáme, tak to tak prostě není. A že v tom nejsme samy. Ženská realita není jen o dokonalých fotkách, ale i o kruzích pod očima, rozmazané řasence a momentu, kdy prostě nemáš energii ani na to uvařit večeři. Je i o radosti, o malých vítězstvích, o chvílích, kdy se zasměješ absurditě všedního dne.
Protože chceme prostor, kde se budeme smát, sdílet, občas si zanadáváme a hlavně – kde se nebudeme bát říct: „Jo, mám to taky.“A nakonec – protože to největší WTF by bylo dělat, že tohle všechno neexistuje.