Poslankyně: Právo ženy rozhodovat o svém těle je nedotknutelné

Téma práva ženy rozhodovat o vlastním těle se v české společnosti znovu dostává do popředí – i kvůli stále silnějším hlasům konzervativních skupin, které se snaží zasahovat do osobních svobod. Pirátské poslankyně Olga Richterová a Kateřina Stojanová patří k těm, které se proti takovým tendencím jednoznačně staví. Ve svých odpovědích pro Ženy WTF zdůrazňují, že tělo ženy nesmí být politickým nástrojem ani prostorem ideologických her, a že svoboda rozhodování o vlastním těle je základní lidské právo, které musí stát chránit – ne omezovat.

Olga Richterová 

Co pro vás osobně znamená heslo „Naše těla nejsou ničí politická hřiště“?

Každý má mít jednoznačně právo rozhodovat o svém těle. Bez ohledu na to, kdo je zrovna ve vládě. Bez ohledu na to, kdo je. Žádný politik, žádný stát nemá rozhodovat o takto intimních a citlivých věcech v životě lidí. 

Má podle vás stát právo zasahovat do rozhodnutí ženy o vlastním těle? Kde podle vás leží hranice mezi osobní svobodou a státní regulací?

Nemá, jde o zdraví a život každého jednotlivce osobně. Určitě nechceme dopadnout jako Polsko, kde kvůli barbarské ultrakonzervativní protipotratové politice zemřelo několik  žen. Tohle s Piráty nedovolíme.

Vnímáte, že se česká společnost v tomto ohledu posouvá, nebo spíš couvá?

Posouvá a jsem za to ráda. V minulém období se nám podařila prosadit celá řada zákonů, které zlepšují a zrovnoprávňují práva žen. Věřím, že se to povede zachovat i v tomto období. My v tom rozhodně nepolevíme.

Kateřina Stojanová

Co pro vás osobně znamená heslo „Naše těla nejsou ničí politická hřiště“?

Právo ženy rozhodovat o svém těle je hodnota, ze které jako Piráti nikdy neslevíme. Ženy mají právo volby, právo na zdravotní péči, a jejich život nesmí být zbytečně ohrožován – a už vůbec ne státem nebo politickými gesty.

Má podle vás stát právo zasahovat do rozhodnutí ženy o vlastním těle? Kde podle vás leží hranice mezi osobní svobodou a státní regulací?

Ne. Stát nemá lidem bezdůvodně zasahovat do života. Vidíme v sousedním Polsku – a bohužel nejen tam – jaké katastrofální důsledky to může mít.

Vnímáte, že se česká společnost v tomto ohledu posouvá, nebo spíš couvá?

Myslím, že se po malých krůčcích posouváme, ale byla bych ještě radši, kdyby ten progres byl ještě větší a rychlejší.