Běž pryč z mého závodu! Jak si ženy vyběhaly svobodu

Když v roce 1967 vstoupila Kathrine Switzer na start Bostonského maratonu, nevěděla, že se zapíše do dějin – a nejen sportovních. Jako první žena s oficiálním startovním číslem běžela mezi muži v době, kdy se ženy považovaly za fyzicky a morálně nevhodné pro tak dlouhý závod. Přihlásila se pod neutrálními iniciálami „K.V. Switzer“ a prošla bez povšimnutí. Ale jen do chvíle, než si jí všimli novináři a pořadatelé.

Zásadní okamžik přišel po dvou mílích, kdy ji napadl ředitel závodu Jock Semple. Popadl ji za rameno a křičel: „Vypadni z mého závodu a dej mi ta čísla!“ Chtěl ji fyzicky odstranit. Nebýt jejího přítele Toma Millera, který Sempleho srazil na zem, Switzer by možná nedoběhla. Ale ona pokračovala – a závod dokončila.

Tím se rozběhla lavina. Incident obletěl svět a stal se symbolem boje za právo žen běhat – a obecně sportovat bez omezení. Místo aby organizátoři uznali chybu, zpřísnili pravidla a ženy z maratonů zcela vyloučili. Trvalo dalších pět let, než se ženský maraton stal oficiální součástí Bostonského maratonu, a dalších dvanáct, než se objevil na olympijských hrách (1984). Switzer se tím nenechala zastavit. Založila hnutí 261 Fearless, pomáhá ženám najít sílu skrze běh a celý život bojuje za rovnost ve sportu. Její číslo 261 se stalo symbolem odvahy, vytrvalosti a svobody. A její příběh připomíná, že i běžná věc – jako běžet – mohla být kdysi aktem vzdoru.