Bikiny: Světu je představila nahá tanečnice, napsalo jí 50 000 mužů

Když 5. července 1946 vylezla na mola pařížského bazénu Piscine Molitor osmnáctiletá tanečnice Micheline Bernardini v miniaturních dvoudílných plavkách, nikdo netušil, že tím začne módní revoluce. Návrhář Louis Réard tenhle „kousek nicoty“ nazval „bikiny“ podle atolu Bikini, kde o pár dní dřív bouchla atomová bomba. Výstižné, že?

Pro jistotu musel Réard najmout striptérku – žádná modelka totiž nechtěla riskovat kariéru kvůli plavkám, které byly tak malé, že by se daly složit do krabičky od zápalek. Výsledek? Micheline dostala 50 000 fanouškovských dopisů, hlavně od mužů. Zřejmě nešlo jen o zájem o střih.

Ve Francii se bikiny rychle uchytily. Zato ve zbytku světa to měly těžké. V 50. letech byly zakazované v Itálii, Španělsku i v katolickém Švýcarsku. Ale přišly 60. léta a s nimi Brigitte Bardot, která se v bikinách válela na pláži v Cannes. A boom byl na světě. Když pak Ursula Andress vylezla z moře v bílých bikinách ve filmu Dr. No, staly se nesmrtelnou ikonou.

Dnes jsou bikiny úplně normální. Ale je dobré si připomenout, že před 80 lety šlo o symbol skandálu, odvahy – a později i ženské svobody. A ať už si je oblékáš kvůli opálení, svému tělu nebo jen proto, že se v nich cítíš skvěle, jedno je jisté: tenhle malý kus látky dokázal velké věci.