Marie FérováLetní dovolená, sluníčko, bezstarostné víkendové plány. A pak… pak se vrátíte do práce. A s vámi se vrátí i všudypřítomná dětská viroza.
Ráno přijdete do kanceláře, plná elánu a s opálením z Řecka. U kávy si povídáte s kolegyní a najednou… chrch, smrk. Podíváte se na ni. Její oči jsou skelné, nos červený jako sob Rudolf. A vy si v tu chvíli vzpomenete, že v pondělí její malá Maruška začala chodit do školky. A vy víte, že jste v pasti. Je to jako virus, co se šíří rychleji než slevy na kabelky.
V poledne už si potichu kašle i ten stoický kolega z účetního oddělení, který se nikdy s nikým nebaví. A odpoledne už si nenápadně otíráte nos. Ještě včera jste plánovala maraton, a teď máte co dělat, abyste se doplazila domů.
Nejhorší na tom je, že s tím nic neuděláte. Můžete se mýt dezinfekcí, nosit respirátor i v letních vedrech a pít zázvorový čaj po litrech. Stejně vás to dostihne. Protože jedno kýchnutí na záchodě, kde jste si zrovna myla ruce, je efektivnější než armáda zmutovaných zombíků.
Jediné řešení je si to přiznat a přijmout to jako fakt. Vzít si volno, uvařit si litr silného čaje s medem a citronem, a strávit den v posteli s dobrou knížkou nebo seriálem. Protože tahle virová epidemie se nevyhýbá nikomu. A když už musíte trpět, tak aspoň s grácií.
A nezapomeňte, dětská viroza si najde cestu.